A pohledy šité na míru do Tvýho ukončenýho vesmíru
konečně vpíjí se do přímek Tvých málo slaných topinek
erupce na slunci, na souši ryba, v matrixu děje se asi chyba
Všem přátelům
A že je Vás víc, než kdož mne oboustranně považujete rovnou této hodnosti. Není ve mě zloba, protože děláte něco špatně, je ve mě většinou láska, která si nechce připustit, že by se mému vybíravému, sobeckému a sebestřednému já nelíbilo pár lidských faktorů vašich osob. A není výčitek z mých úst, které byste měli v sobě napravovat, je jenom závist mého srdce, nepřipustitelná a neodpustitelná, která vůči osobám ne mě příliš známým či přáteli považovaným nazývá se žárlivostí.
Dávám svým citům pocity. Tyhle pocity jsou určené jenom pro city. A pro čí Ty,skládáš své pocity? Poklony, podpisy,
Co takhle děkovný přání?
Děkovný listoví,
děkovný klání?
Podzimní list to ví
zespod starých sání
Polní lánoví,
polní ráno ví,
že ve svým lanoví
vesnice stanoví
Vypil jsem za rohem trochu čaje.
A když se dva milujou,
(protože tak láska rozpozná je)
často se rozchází,
aniž by se sešli,
protože jednoduše nežijou....
To je takovej plivanec na všechnu pitomost, kterou dokáže mozek jenom hodit na svědomí nositele svého. Protože, a to ať si jakýkoliv vědecký ústavy tvrdí co chtějí o chemických reakcích a biologických procesech v těle, který si pocitově nazýváme láska a přitom je to přece jasnej cyklickej oxytocin a štěstí je prachsprostej serotonin, PŘECE, v tomhle slovíčkaření můžou jít akademie a ústavy do excitovaných stavů, protože rozum to stejně vždycky řekne uplně uplně uplně jinak, než, řečeno literárně a obvykle - srdce.
Před úsvitem.
