:)

Když nedostanete krosnu, která by se dala nazývat krosnou, když každý ráno vstáváte s řevem, když o Vánocích malujete, když nejste takoví, jaký byste měli být, hlavně, že jste takoví, jací chcete být. A pak to celý zachrání smích z ničeho! 

Žitné pole, žitné pole,
jak to zraje vesele!
Každý klásek muzikantem,
klasů jak když nastele.
…

Žitné pole, žitné pole,
jak to zraje vesele!
A má mysl jako v tanci,
jak když písní nastele.

--> Hálek, Pěvec str. 36

Je všechno lehký a krásný, pozitivní, jednoduchý, vznášející se a můžete jen ležet a rozplývat se nad krásou světa. Až se ráno probudím a zase budu nejhorší stvoření na planetě, tak to opadne, ale do tý doby jsem strašně ráda na světě taková, jaká jsem, teď v týhle věčnosti!
Tenhle pocit by měl vydržet ještě dva dny, abych takhle vstupovala na Nový rok a tím pádem po celý rok. 
Asi je to jasmínovej čaj  a zvuk psacího stroje v krvi, snad je to ten nesmyslnej smích a velká spousta písmen a smajlíků, čím víc jsem jich odeslala, tím šťastnější se cítím, to je to vracení pozitivismu, tak snad to ty odpovědi nebudou smečovat!
Do modrý sítě nasdílím osobnostní dvaadvacetibodové shrnutí a budu já, celá vyplyvnutá, v roce dvoutisícém třináctém našeho počítání let psaném...
31 zveřejněných v roce 13
A tak končí naše komédie, zlo prohrává a dobro ŽIJE!

Stát

Stojíš uprostřed všeho, na pomezí, jo na pomezí, ano no ano, mezi známejma a neznámejma, 650ej hladovej, zrnitej. Na sukni stužka maturitní, slunečnice, všichni ji teprve dostávají a ty ji máš, na sukni UF. Stojíš, je ti 18, ještě dlouho bude a snažíš se soustředit se na malý černý něco před očima, za zavřenejma víčkama se snažíš prohloubit do toho černa. Seš strašně šťastnej člověk, protože okole tebe zní ZNÍ krása! A přemýšlíě, strašně usilovně přemýšlíš, jakej to má smysl. Je ti blbejch 18 a přemýšlíš nad smyslem. Koukáš se na namalovaný sochy na zdi a říkáš si, že nevystuduješ vejšku...protože máš v hlavě tak strašný plno, který nejde dostat pryč.
A pak píšeš na designovým přístroji něco o sobě ve druhý osobě. Protože nevíš, je ti nějak smutno a veselo a krásně zároveň. Chceš...chceš tu nejnedosažitelnější jednoduchou věc na celým světě...A tak se těšíš na dárky...aspoň.
Je zima, zima zimová bez sněhu!

Mysleni snezi vedeni

Jsem pod záclonou,
pod záclonou v dešti,
jsem z toho smutná,
jak na mě zima vřeští
Zas ve skříni zavřená,
jen zamknout nemohu,
V dlani srdce sevřená
koukajíc do rohu,
Ze skříně odejít
potrvá chvíli
I když svět šlépějí
o kterým moje oči snily
Je krásnej a blízko...

Sedim v hotelu, tak hrozne noobl hotelu, ze se v sedym stoletym svetru a oranzovejch puncochacich vedle arogantnich cis
niku a minipilnicku v koupelne cejtim nepatricne. Protoze ta arogance mi to rika, nuti me si to myslet. Protoze si pripadaj dobre...ze obsluhujou nejaky 18 lety nadsence do vzdelani...trosku paradox...

Kdyby clovek umel cist VLASTNI myslenky...jednim cajem...Je v tom uplne cistej umysl...je hezky, ze je vniman jako spravny...Citim se dobre v inteligentni spolecnosti a nekdo se me opovazuje za to odsuzovat?! TAKHLE to ma fungovat?!

Nefunguje...neexistuje...princ?! Boj-krkavec...?!...

Lezi v zemi a ne v dece...jeste slysim srdce tlouci na hotelu...na matraci...

Dejiny proudi do lidi -
vedomi, ze se neridi,
kraticke obdobi umeni,
choditi kolem horke kase
konzistenci nemeni,
vtipnou jsem mela k snidani -
 dejiny dejiny dejiny...

V pulce cekani nesnezi a nesnezi, tak snad, az se dockame, tak nasnezi, nasnezi...