Emoční jed

Už dlouhou dobu přemýšlím, že bych jednou ráda, snad pracovně, nebo nějak životně, strávila více měsíční čas v Irsku nebo Anglii. I když mám blbej pocit z Londýna, prostě si zažít tu mentalitu. Podobně to mám s Amerikou a Japonskem a dneska ve vlaku jsem si tak nějak uvědomila, že více měsíční doba v Anglii se pro mé plány nejspíš zkracuje...Jednoduše proto, že svítilo nádherný slunce, o půl šesté záře po celým nádraží a takovou automatickou pozitivní by mi anglický mlhy nepřinesly...a možná spíš odnesly...vždycky když tak přemýšlím, kam za hranice národnosti svojí vlast(n)í se vrtnu, napadá mě, že na to nemám moc času...ale tak nějak mi došlo, že nechci děti brzo...už ne...

"Nemusíš nic, musíš jen zemřít"...nesnáším tu větu...nejdřív musíš přece žít...navíc, lidi, jejichž životním zájmem (zatím) není jen meditace, to ani říkat nemůžou...

Asi to neumím a nezvládnu...nakonec každýho odženu, odradím, nebavím, nakonec vadím...většině lidí, co mě znají dlouho nakonec vadím a nebo je to naopak?!...nakonec se nezavděčím nikomu, protože se snažím zavděčit všem...mlčet je špatně, mluvit mám jinak, nikdo mi neřekne jak a stejně...a tak...

"nadějná interpretace obrazivého textu"

A nejhorší je, když neřeknete: "Já jsem to tak nemyslela"...protože to nemůžete říct...protože to není pravda...

Vystřižená postava z románu, velký inkvizitor, stál mírně nakloněn a mírně shrben, části přednesu dělil svými kroky, až rozdělil se na svatou trojici, mluvíce o odcházejícím Ježíši. Tři stíny za ním, spojené mírně vytočenými chodidly, oddělovaly ten jeden jediný, samotný a doopravdický, jeho vlastní stín. To bylo to krásné, symbolické a vševysvětlující, to na co jsem se soustředila, plně ztracená v textu.

...proto se vypráví příběhy, protože se jednou stalo něco jinak...

doba JIDová

Stoupne Ti sebevědomí, když si ostříháš vlasy? A jsi teplejší, když už nevypadáš teple? Nemáš copánek, divná věci...

Matkovražda?!?! Zkrácená verze absurdního čekání na...?! Prý nevnímám ty věci tak, jak chce, abych je vnímala...Nebo nechci?...Já ve skutečnosti nevím, jak na to reagovat...ale ano...nechci tak, jak chce...achjo!

Bez střelného prachu není legrace!!! Odkud ho znám? Odkud? ODKUD?...A budu se ptát další rok...a možná další celej život...a možná že je to jen malá výtka, ale ovačky mají přece kopýtka...

Strangers...to neznamená kompletně neznámí lidi, je to jakože se neznají navzájem, že jsou si cizí...a to, že se třeba znají, z rádia, mol či filmů, neznamená, že se mají olíbaný...Navíc to, že je to herečka on i říká...a že jsem poznala Damiena z OK go, to jsem na sebe jedině pyšná...Kdyby k tomu nehrála tak krásná hudba s krásnou větou "when you are not ready for love, how can be you ready for life" a nebylo to černobíle, působilo by to stejně mdle a méně krásně, jako ty parodie...nechápu, proč dělají parodie, když tohle je vyloženě krásný..a ani trochu mi nevadí, že to tričko, halenku, šaty a kalhoty chci...takovouhle efektní efektivitu si nechám klidně servírovat na poeticky krásném podnose bez jakýhokoliv pohoršení nad špatným pochopením "strangers"...

Na balkóně zpívá pták, čimčarára čim čim čim, čím to, že to probrečím? Ve vaně...pořád nějaký psycháčský asociace a tak se ta voda řine dolů, dolů, dolů...

Mám lampu, kterou musím hladit, aby tady elektricky neřvala...tak píšu po tmě...

Na krásně
píšu krásný básně
krásný tak,
jako upřímný
a když snad krása někdy zhasne...

lékařská - Smetánka - lékařská

Mám sobeckej, sebestřednej, zakomplexovaném a ufňukanej pocit, že některejm holkám se to

prostě promíjí. Většinou těm, co si nejvíc stěžujou. Že jim stačí bejt třeba krásný..nebo třeba

chytrý…nebo třeba všeobecně vzdělaný…nebo umělecký…nebo smutný.

Je to strašně hezký, sledovat všechny ty fáze lásky, těch jinejch lidí. Ty různý formy…To

jak kluk chytne holku za ruku, poprvý, a až k přechodu se o tom baví. To, jak jdou dva lidi

daleko od sebe, takže si nejdřív myslíte, že se ani neznají, ale pak kus toho davu před nimi

poodstoupí a vidíte propletený prsty. Nebo pak ta fáze, kdy je celá náplň vztahu založená jen

n nekonečným rozplánovávání času.

Květy. Asi tak. Cítím se jako kvetoucí pampeliška. Asi tak. Divná věc, divná věc…

Jestli je člověk chybou, je chybou nejkrásnější. Tohle stačí. Momentálně to stačí. KONEC…

…ten byl na JIDu, minulej rok…Nazí, Evita, to byly ty asociace. Proti řečící si holky, co

ani neví, co teda hrajou. Pak jsem je viděla ještě mockrát. Jsou dobrý, jsou chytrý, jsem ve

vztahu k nim děsná ženská. Určitej odstup. Asi kvůli tomu, že jsou smutný a že se jim to

toleruje…To mě vždycky točí…a tak mi momentálně ten JID, a nejspíš bez nich, stačí.

Už chci chodit bosá, ale slunce přišlo neodpočatý, samo se musí zahřát, natož moje chodidla.