Věčná pasivita

Kolik dní pískotu za sebe do potu zapomenu na plotně hořící ubrus s utěrkou vyšívanou po babičce, na poličce s cibulí a cibuláky s česnekem, kam a tam, tam se neminem, minut jehlou nití do ucha oka pusou rty líbají kokosy na jednou sněhu epidemie se šířící tam, kam trubka trumpetová - tapetová kniha. Víno, těšení tam kam kde nikdo pro mě není kam sny a kolik čeho s kým a kde a najednou výčitky, ne to ne, Ježíš, normální a všechno víno vypitý nic nedělá, to je blbost geniální, myslí si, že to stačí říct, nestačí a prý komunikace a to co říkal ten, to nebyla pravda smát se to jsem musela, prostě ano, Karel batoh, barevná barva konečně na konci kam a kde a přezouvací se nazouváky, kudy jde a kam se šíří míří široká cesta ,řeka, čaj, konvice a všechno do sebe v Jasmínu. Dvacet dva se znamením nikdy a nikam s nikým nikde, tam škleby a pochlebování gumiček na konec prstýnek a láska a srdce a rty a svíčka a brýle a kůń a hodiny a klíč a houslový klíč a bič a pryč a švih a prásk a rok s rokem se rozchází dál už tu je, konec konečně začíná, zlato ve stříbře s mědí bronz v zinku železném olovu se smějí ve vodě nic netušící. Židle bez stolu stůl bez židle spolu v jedné místnosti. Navěky.