Čí jsem?!

Jsem zimy tvrdé plodům,

a smrti, chce-li čas,

jsem lásky, s níž se míjím o dům,

dán za jablka červům napospas.

--> Jiří Orten, 26.5.1940

Celkově mě Ohnice nezaujala, ale báseň Čí jsem z části Dvojitá tma mé vnímání svým určitým způsobem pohltila.

Jsem květů a vlnek obětí,

jsem duše v něžném obětí,

jsem úsměv lidem do srdcí,

jsem tma, co bloudí ulicí,

jsem pohled, co se neschová,

jsem nejistota nachová.

--> Já, 12.4.2013

Pro změnu z mojeho deníku rozkvetlý, zbytek tý básně…

Je poslán a přečten jinde.

A čí doopravdy jsem?

„Nevím už jak dál,

bylo to príma, žes mi psal,

rackové tady v noci křičí,

nechci psát tvoje,

nejsem ničí!“

--> Irena Dousková, Oněgin byl Rusák

Asi tak.

Je mi sedmnáct. Toliko z mého racionálního soukromí.