Je tak strašně zvláštní, srandovní, znamenitý a dokonalý, jak jde všechno časem...Kráčí a uvažuje časem se stejným odstupem jako je zrozeno...Zaječí stopy se setkaj, i když jsou tam v jinačí chvíli..To je ta nejdokonalejší filozofie, uplatnitelná na úplně všechno...
Moment, kdy jste přesvědčený, že je někdo takováhle zaječí stopa už nezmizí! Nikdy! Ať vymizí ta stopa z pohledu, pocitu, či silný vzpomínky, pořád je, existuje, a pořád se Vám ukazuje její otisk v hloubi země!
Pocit, že už se s ní nikdy nesetkáte tak, aby jste věděli, že to je ona, ale mohli zapomenout, že jste se s ní už potkali, je frustrující, ale ten pocit, když ji vidíte v odlesku vlastní paměti a víte, že okolo Vás je a bude, i když vlastně nikdy nešla krok za krokem s Váma, je ve svý nádhernosti posílen ještě o to, když za stejné zpoždení, s jakým se zrodila, sama přijde na něco, co vy víte už to zpožďovací se dobu!
Je to složitý, není to dobře vysvětlený, ale je to naprosto dechberoucí filozofie!
Spontánností člověk dokáže do hlavy dostat určitej cit pro její využití...Pokud nejde o vyloženě životní rozhodnutí, který ale stejně nakonec končí na první možnosti volby, spontánnost je řešení, který člověka dokáže nejlíp posunout po vhodný cestě...I když je heslo: Nejlepší rozhodnutí je, nedělat rozhodnutí, mírně hodně zvrácený, paradoxní a výmlouvající se...a podpořený: Risk je zisk!...Trvalo půl roku, než zaseté - Skoč, než zvadnou květy - do podvědomí, začalo zpracovávat zaječí stopu!...
Teď je všechno tak jednoduchý!! Teď, v tenhle moment! Všechno štěstí nakomolený v jedný duši! Na těch 22 chvil!...A pak, až Zem se otočí nahoru dnem, přijde to uzemnění vší tý energie a bude po všem!
A i když se touhy z hloubi vyplnily a já jsem se k nim zády neotáčela...Na nebi žádná hvězda a je po všem!...
No a? "♫Já nevim vo co tady de, vo co tady de♫", ale energii ke skokům metaforicky vysokým jsem ještě stále neztratila!!!
Jen ten štěstí mívá, kdo to tak neprožívá!
Žádné komentáře:
Okomentovat