☼▬☼
Dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze sna visí
jak provázek a zbytek pout
jež lze i nelze rozetnout
Třeba nám život jinak káže
kdo moudrý je ten nerozváže
motouzek co nás s dětstvím spíná
a krásná pouta neroztíná
-->Jan Skácel, Pouta
První moment je ten nejdůležitější! Už jenom z principu toho, že se Vám setkání s kýmkoliv vryjí pod kůži natrvalo, ať je to cizinec na nádraží nebo tvář na fotografii...Protože ten první moment..alespoň mě...většinou zůstane v hlavě zřetelně...Je jedno kolik druhých nebo dvacátých druhých momentů bude...Ten první je tam zřetelně a jasně...protože je důležitý a významný, protože v tý chvíli se protnou vaše šlépěje...
Taky je moc důležitý, aby v životě bylo znamení, nějakej znak nebo nějakej signál, kterej vždycky napoví, že to je ta správná, pozitivní cesta...
A jsem pořád u blízkýho slunce...Hledám stíny, protože vidím slunce, ne protože jsem vešla do krajiny, aspoň hledat stíny...Jsou to ale krásný, stinný myšlenky, nejsou zlý a únavně lpící...lpící jsou neúnavně...Zvířecí stín...zaječí šlépěje, motýlí křídla...všechno tohle je navzájem v krajině, jejíž mapu si stále čtu bosýma nohama, dneska teda především metaforicky, propojený do stínů...ale do těch přede mnou...Za mnou stíny nestínujou...Začíná poledne...životní poledne!...
V děloze školy jako dvacetipětičata...je úterý a za oknama prší...
Žádné komentáře:
Okomentovat