Když cítím tu energii...To cítím Boha?...Asi by to bylo dost možný, protože je to najednou všechno tak jiný, jednoduchý, krásný, spontánní a životní...Byl by to dobrej film a až to jednou napíšu, tak by to někdo moh' natočit...Moh' !!!
"Já bych ráda do Prahy a když jedu zítra ráno zase zpátky, bude na to platit i zpáteční?"
Smějící se, do puberty vstupující, pištící hlásky s narvanejma batohama...A my jsme byly úplně stejný..Jak to ale řekneš svýmu dítěti? Už totiž chápu, co to znamená: To pochopíš, až budeš starší...Taky chápu, jak je to pro mně teď už nepochopitelný, ale jinak než pro ty, co to teprv mají pochopit...
Změna průvodčí,
oči mé protočí,
když zrcadlí se v nich,
boj co na západní frontě ztich'
Cesta, úkol, baseň umaštěná špinavejma záclonama a opatlaným sklem...
Buší mi srdce, bejt za dvě hodiny v Praze, tak nedosažitelným místě je prostě..Pecka, bomba, geniální!
Instikty na mě byly hodný...110 Kč, C, tramvaj č.1...a už to jede dál!!!
Najednou se mi odhaluje pravá tvář VerTe touhy a pak už koukám na Soundtrack ke konci světa...A je to! Jsem tam! Je to krásný! Zrnitý, krásný, zelený, krásný, zabydlený, krásný...Jenomže na klišé s časem se na mě šklebí přes masku opojení...a tak Ahoj a jdem...18 a C...VÁCLAVÁK! Velikánskej..Podruhý v životě vidím koně...Koně...Tep klusá a dech cválá, nohy hyjé...Vyprodává se..Pomalu a jistě...a rychle stojíme ve frontě na schodech a Čáu, takový túry a Fakt, fakt, fakt...A jsme tam!
Co tam dělám? Co tady dělám? Kde to jsem? JO! Túra! Jako kráva!! Fakt bláznosvství tu být! Nejlepší věc na světě! Jak se to stalo?! Já? Ve školní den? Je mi vedro...Do teď si neuvědomuju, jak moc velká ta akce je! A že jsme na vepředu nakraji...hned vedle vchodu..je prostě geniální motýlí křídlo...Vedle bedniček, strojenýho pána, řady čučících párů a protějšího, fakt, fakt, fakt divnýho pohledu!!...Coca cola 39,- ..Jsem čekala horší!...Jenomže to už je všechno před tím, mezi a teď už za každou zatáčkou potkáš knedlík s omáčkou, protože jsi kulka vystřelená do mojí hlavy, lokomotiva, která se řítí tmou, lesem, dál, dál, mezi stromy...A pak, potom co do nás Anežka vrazila peněz, že nám zaplatila půlku vybavení, ale je to vždycky hezký Makču pikču, mrazící pohybama...pak snad jen, že...Je ráno po bojích, vyráží to dech ze spánku a jděte všichni někam jinam, ve 4:30 se přidám... hou hou všichni jdou do nebes a moje instikty mě správně, snad z mých přítomnostních nebes odváží...S otevřenou pusou...
9:10 přesně...duševně nabitá, uspokojená, uspaná, užitá...
That's just truely poem - Prague will be my honest home!
"Je to vždycky hezký"-->Hozo
Žádné komentáře:
Okomentovat