Sklep. Sudy v blátě se válí.
Křičící, slova pod mlžnou clonou, v odstínu burgundy se topí její myšlenky, ovívá těžkou hlavu vřískajícím tichem, kýčem, co se okolo rozprostírá, křičí a křičí a sama neslyší, co vlastně křičí. Letí mezi střepy, sem a tam se nedotýká země a čistá chodidla vytváří vlny v moři bývalých hroznů. V ruce celistvé sklo a na rtech kapky, potu a červeného neviňátka.
Na hlíně pod zděnou klenbou se lesknou skutky.
"Nechtěla jsem to udělat! Nechtěla! Nechtěla jsem to udělat! Nechtěla jsem! Nechtěla jsem! Ne! Nechtěla jsem to udělat! Nechtěla!" Překrývají se slova a jejich ozvěny, v samotné místnosti, křičíc jediná, hlasy davu.
Při každém dalším tříštivém cinknutí přidává další slova do víru předchozích.
V sevřených prstech, vlivem její nevůle se ze skla line malebná hudba omamné vůně, na hlínu. Sem tam to nechtěla udělat. Nechtěla. Nahoru a dolů. Nechtěla.
Víno tekoucí po bílé kůži, krvácející lahve, skleněné rány. Dál a dál je nechce udělat.
Podzim v odstínu vinoucí se vínové látky.
Žádné komentáře:
Okomentovat