Stojíš uprostřed všeho, na pomezí, jo na pomezí, ano no ano, mezi známejma a neznámejma, 650ej hladovej, zrnitej. Na sukni stužka maturitní, slunečnice, všichni ji teprve dostávají a ty ji máš, na sukni UF. Stojíš, je ti 18, ještě dlouho bude a snažíš se soustředit se na malý černý něco před očima, za zavřenejma víčkama se snažíš prohloubit do toho černa. Seš strašně šťastnej člověk, protože okole tebe zní ZNÍ krása! A přemýšlíě, strašně usilovně přemýšlíš, jakej to má smysl. Je ti blbejch 18 a přemýšlíš nad smyslem. Koukáš se na namalovaný sochy na zdi a říkáš si, že nevystuduješ vejšku...protože máš v hlavě tak strašný plno, který nejde dostat pryč.
A pak píšeš na designovým přístroji něco o sobě ve druhý osobě. Protože nevíš, je ti nějak smutno a veselo a krásně zároveň. Chceš...chceš tu nejnedosažitelnější jednoduchou věc na celým světě...A tak se těšíš na dárky...aspoň.
Je zima, zima zimová bez sněhu!
Žádné komentáře:
Okomentovat