Mám strašnej bordel v srdci. Tak obrovskej, že to všechno házím na mozek, abych měla s čím usínat. V mým srdci totiž není žádná pavučina, ani usazenej prah, dohořelý svíčky a skapanej vosk, v mým srdci je čerstvej nepořádek, hromada čerstvě vytisklejch papírů, plakajících stromů, nepovedenejch řádek na psacím stroji a tikajících hodin. Zvoní tam budíky, jeden přes druhýho křičí svoje upozornění a tak to házím do mozku, aby se mohl nerozhodnout on a srdce mohlo bít...bÝt?!...
Jsme plody, plody květů vzrostlejch stromů, stromů touhy a chtíče, stromů netrpělivosti a poznání, toho hlavně. My prvorození jsme plody stromů čerstvých a plných nových živin. Jsme plody opylenejch květů, jsme včely z květu na květ, jsme dužniny plný dalších semínek, jsme peckovice a někdy jsme jen samotný pecky. Plody na spadnutí, zrající a k u(vy)tržení. Jsme plody matky - Země/přírody, jsme plody otce- všemohoucího/času, jsme kýčovitý tvary savčího typu, jsme složitý zplozenci lidský odrůdy. Jsme pěstováni k dalšímu užitku, jsme základ půdy k obdělání. Jsme plní vakuol a chloroplastů, fotosynteticky propojený rodiče nás nesou na svých větvích, jsme jim na stopce, jsme barevný betakarotenový individuality mezi chlorofilovejma žilnatinama voláme slunko pod svou slupku.
Žádné komentáře:
Okomentovat