Ráno

...tak časné, že slunce ještě nevstalo.........
Chtěla bych, aby každý ráno na piáno hrál jazz, jenomže každý ráno v papírovým baráku nestíhám, jenom to monotónní rádiový piáno vypínám.

Mám možnost psychoanalyzovat v poslední době. Snahy poutat si mně a snahy odpoutat se, snahy energické a snahy pasivní.
Dle slov z úst nejotravnějších plynoucích je 15. ledna maturita za dveřma, takže jsem se zavřela, zamykat nejde, já to neumím, nemůžu. V deseti mi máma rozbila zámek na dveřích, je tam místo něho taková malá skulinka do okolního bytu, ten zámek je nenávratně rozbitej a já zamykat nemůžu, ani metaforicky.
Prásk do kliky, prásk do uší, prásk do duší, prásk a mráz a bič a prásk a pryč...

Máme to štěstí, že nejsme jepice. Být jepicí, určitě to nepřežiju...

Pole levandulí,
se k sobě tulí,
proti větru duly,
o slunce se půlí.

Jen pampelišek pyl a prach,
má vzpomínku svou ve vlnách,
kde z nich jak z plevele vyšel strach,
tam rukou čas nedbale mách:
"Vyprávím příběh o botách."

Bez nich se totiž bez skrupulí,
chodidlo k zemi, trávě tulí,
na poli plném levandulí.
--> 24.1.2014, 23:57, po shlédnutí filmu Parfém: Příběh vraha, a po levandulové koupeli...takže si nejsem úplně jistá kolik asociací je s tímto spojeno...