Změna. Dneska to není pasivní. Vzpomínám na deník. Jak je zapomenutý v útrobách prázdnin a moje ruka nemá tu potřebu nahrazovat jeho bytí. Do teď.
Změna. Hotová věc, žádnej čas, žádný lidi, sama v pokoji, sama v životě, i když je okolo spousta a spousta a všichni jsou skvělí. Jdu pěšky ze Staroměstký na Petřiny. Sama. Na Vozovně Střešovice mi to dojde. Jdu sama. A je jedno, jestli mám nebo nemám volno v čase. Čas je vždycky. A taky čas nemáme. Není náš, jako naši nejsou lidé, se kterými udržujeme pozitivní vztah.
O´tukávali se skvělou angličtinou a kamarádskými rozhovory a když na Ořechovce vystoupil, vytáhla sluchátka a zvlhly jí oči. Koukly jsme se na sebe v odraze skla a ona přešlápla. Vlhnou oči dnešnímu týdnu, vlhnou oči Praze, vlhnou oči obloze nad všema prahama světa. Je první den padajícího listí. Ale tady v tom jiným světě, v mým i tomhle celorepublikově jiným, tady teprv listí lítá.
V mý přítomnosti a mý osobnosti je několik světů, propletených ve spoustu cest, kterých se nechci vzdát, protože netuším, na konci které je to ovoce rajských stromů a na které rajské stromy.
Openkarta - dobrá karta, Blanka je dobrej tunel, Ilam je skvělej čaj!
ten déšť co padá,
skládá mě na lopatky
a moje vlhká záda
maj v sobě krevní zmatky
O lidech mezi a lidských mezích
Lidi přicházejí a odcházejí...a můžou za to nohy! (smích a smích, samotnej smích)...A čtvrtek byl minulej tejden...tak dobrou!
Koncem listí pádů
Jsem! Ano! Existuju, přesně tak! Způsobem, jakým to napsal, jsem opravdová. A sama si to stále neumím vyložit, jak stojím ve svý vlastní hmotě a okolo mě stojí čas a stejně už je někde pryč a já za Měsíc vzpomínám, jak tu teď, ve svý opravdovosti prožívám sama sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat