Album se jmenuje: "Bez Tebe mi, lásko, nejede motor"

Ne, není to zamyšlení nad tím,jak je dnešní doba dnešní dobou. Syndrom náhlého úmrtí kojence. No vážně, Existuje. Nebo spíš ten jeho název, Protože se tak pojmenovalo něco, co věda ani čísla nedokázala ospravedlnit dokonale. A je to, zemře tak dvacet dětí ročně (v ČR, přeci), milé maminky, prostě to tak berte. Pak se ale nevěří v Boha, nevěří se v člověka, nevěří se ve víru. Doktoři pak jsou schopni dokonale nevěřit tomu, že žena, která dle jejich karet a rovnic a pouček a fyziologií nebude schopna otěhotnět, právě porodila druhého - dle všech lékařských norem (tedy pohledů, s ohledem na všechny okolnosti pohledných situací) - zdravého syna. Jenom proto, že prostě věřila. Odmítla cokoliv, co naopak odmítalo jejímu tělu nosit vlastní genetickou informaci uhňácanou do nejláskyplnějších tvarů. Dvakrát. Odmítla to napořád. Ale ta samá sorta samozvaných titulářů potom prohlásí za platný syndrom náhlého úmrtí kojence, jak jsem snad vždycky aspoň všemu byla schopná věřit z malých makových takových částí, tohle mi moje vědomí a moje víra nikdy do těla nepřijmou. Ale tohle už musí mít člověk zakódovaný.
Ne, není to zamyšlení nad tím, jak je dnešní doba dnešní dobou. Informací je kolen vrtajících pro groše v nich ukrytých, protože každá pravdivá je zlatem vážená a co, možná jiná tvrdí, že zlato není už natolik cenné, aby se jím dala informace vážit a právě, že ta ona možná pravdu dí a z téhle informační díže těsto kyne a jde to dál, to všechno pokračuje do kol koloběžných největších vůdcem informací celýho světa, celý dnešní doby a ne, tohle není zamyšlení nad tím, jak je dnešní doba dnešní dobou.