Bouřky nabíjí...
Vždycky jsem se jich bála, teď k nim mám určitou dávku respektu, ale dokud dokážu sama sebe přesvědčit, že se mi nic nemůže stát, že se okolo mě nachází spousta příhodnějších a pro blesk přitažlivějších míst než je mé vlastní, energii vnímající tělo, nemám problém nacházet se v bouřce a cítit měnící se vzduch.
Navíc, když si to ty výboje propočítají tak, aby o sobě dávaly vědět v příhodné chvíle.

"Ministerstvo lásky věru nahánělo hrůzu. Nemělo vůbec okna. Winston nikdy nebyl v budově Ministerstva lásky, ba ani na půl kilometru od ní. Bylo to místo, kam se nedalo vstoupit jinak než v oficiální záležitosti, a to pouze tak, že člověk musel proniknout zátarasy z ostnatého drátu, ocelovými dveřmi a územím skrytých kulometných hnízd. Dokonce o po ulicích vedoucích k vnějším ochranným zařízením se potulovali strážci s výrazem goril, v černých uniformách, ozbrojení obušky, zavěšenými po boku."
--> George Orwell, 1984
V anglických konverzacích jsme nakousli téma, které jsme - jako ve filmu - museli "zaplatit" nedojezené, protože nás znamenitě odvolala důležitější povinnost (paradoxně přestávka na oběd).
Jelikož ráda hýřím svými názory, už jenom proto, že si na nich natrénuju anglickou mluvu, mrzelo mě, že jsem ten dnešní nestihla dovyjádřit. Nemám v úmyslu ho dovyjadřovat teď a tady.
Jenom dva poznatky bych chtěla naťuknout, jelikož vím, že můj názor charakterizují stručně a jasně.
 "16:36 - 17:38"
"Pro školu, ne pro život, se učíme."
--> Seneca to řekl obráceně, tak jak by to mělo být (Ne pro školu, pro život se učíme). Věřím, že nejsem samotná, kdo si to okamžitě přetvořil v to reálné.

"Letět jako pták, daleko, do oblak, 
když na to přijde 
jak včelka pilný být
a kočičím pohledem 
tmu narušit,
člověk, rozpadávající se uran
křičí to a vtom "More than human.""
--> Já, jednou nad jednou dvacátou druhou fotografií.
Když tak pomalu doplňují, dopisuji, dokončuji deník, dochází mi, že do něj nedostávám všechny smíšené emoce, které se dostřeďují do mého nitra. Zkrátka píšu, svým způsobem, pořád jedno a to samé. Jenom, když jsem nad tím momentálně rozhořčená, není to pak k přečtení.
A najednou, čistě asociačně mi dochází, že kdybych někomu chtěla dokázat, co jsem kdy řekla či přečetla či cítila či myslela, jediný deník se stává dokonalým předmětem doličným. A pak už během asi jedné, dvou vteřin vím, že být rozhořčená nad tou samou situací, jako nad ní být povznesená, je výhoda královská, pokud to znamená, že své rozhořčení, tedy i situaci, rozluštím jen já, ale zároveň, když ji někomu dešifruji, pochopí a snadno přijme.
To je nejspíš to momentální, co mi ("out of the box") běhá myslí.