"Jsem prý voda,
jsem prý květ,
a ty jsi krkavec,
co do mě vlét.
Jsem bílý leknín,
tebou vybarvený,
jsem lepý ptáček,
tebou ulovený,
jsem mnoho písní,
celý svět,
a tys král noci,
co písmem vzlét"
-->23. 6., cestou ku svatojánskému ohni.

"Bojím se,
že jednou umřu rukou toho,
písma tolik hlubokého,
že jednou skončí květová,
jako panna létová.
Strach mě mámí - osamělou,
najednou se verše chvějou.
Tolik říci,
mrtvá řvát,
lepší,
než-li umírat.
Krásné líto,
plody ticha,
v mraku duší,
dme se pýcha.
Hrdý ten kdo nemyslívá,
když láska na nás zapomíná."
-->24.6., výtah v sedmém patře, zmáčknu svítící kroužek, rozzáří se červená šipka směrem dolů...6, 5, 4, 3, 2, 1, 0!...Ještě chvilka, než oživne kovová konstrukce..Ale už to jede dál...Funguje to samo, funguje to spolu, spolehlivě výtah nahoru a dolů...A myšlenky fungují samy též, nic jedinečnějšího nenajdeš!

"Ve svatém Jánu,
naděje v Pánu."