"Vlaštovkám těžknou křídla
a havrani maj tahy člověčí
jako by najednou zřídla
sobecká touha jehněčí"

Vzlétající ptáci do mě vnesli radost. Takovou momentální a neuvěřitelně silnou. Uložila jsem si ten pocit do paměti, přesně tak hluboko, aby na mě vykoukl vždy v nouzi nejvyšší.

Tak jdem! ...být super, inspirovat, odvděčovat se, být upřímní, dobít svět...

I am starting to be happy - Starting to be happy, that's great - Yeah, I think so!

A já to vím, prostě to vím...Že:
"S úsměvem úsměv přichází, 
s úsměvem se srdce směje, 
s úsměvem ti nic neschází, 
s úsměvem se zázrak děje, 
s úsměvem se Země točí, 
s úsměvem jdou sny z tvých očí!"

Zítra, možná včera, možná za týden a možná před týdnem...Touhle dobou v té době už je všechno v háji...V lese sežrané rudými hýkalími mravenci...Od této chvíle za necelých pět dní mezi nimi budu chodit, procházet se crossroad po nejvyšších vrších českých...

Zdají se mi ostré sny. Ve smyslu tom, že jsou tak reálné, že se mi s nimi probuzení ze začátku trochu mísí. Zdají se mi od této neděle, kdy spím na něčem snivém a opravdovém zároveň...a JSEM z toho v rozpacích...ještě více do rozpaků  uvedená, než v té chvíli, v tom Pocitu, kdy se ta snivost a opravdovost prolnuly v mých rukou a před mýma očima...

"Dvacet dva zvonů
srdcem bije
Tak běží domů
naděje
co věneček svůj vije"

Meditativní fotka, s nepřirozeným úsměvem...krásnej zvyk...Vzduchem prolítl kulatý opeřenec bez peří a za ním 7 labutí, téže bez svých perutí....A přede mnou stejný počet "gangsta týpků", který "zpívaj" rap...Ale já se tady nebavím o žádným chameleonovi!

Kešu oříšky, to jsou taky oříšky, ale je to životní zklamání, když si místo toho kešu oříšku vytáhnete rozinku, i když mám rozinky moc ráda, ale hlavně nechápu, proč se jim říká rozinky, když jsou to hrozinky a vždycky to byly hrozinky, protože když se ty hrozny vysuší, a já kupuju hrozny jenom bezpeckatý, protože pecky Vám hrozně zkazí chuť, když do nějaký kousnete, tak se tomu přece nevysuší to H! Jedete jedničkou? Tady nic jinýho nejede, tak to pojedem spolu, jestli teda jedete -KONEC! 
(Miluju čtení četbu - MILUJEME ABSURDNÍ DRAMA - Zahradní slavnosti patří všem! - Svět zabalený do asociací patří nám...)


(A vyloženě zajímavý je, jak jinak působí hudba na lidskou paměť. Noty a jejich realizování, slova a melodie s nimi spojená, automatičnost hudby vycházející z hlubin našeho mozku je vážně ohromující! Po dvou letech jsem schopná zahrát skladbu poměrně složitého charakteru, když hraji jsem schopná přemýšlet nad...věcmi...a přitom pokračovat ve hře plynule, se sledováním not a kláves. A pak se najednou přistihnu na konci skladby. Melodicky epické!)