Momentální empatická upřímnost ve mně podporuje mlhu přede mnou. Dospělí jsou neupřímní, lidi jsou neupřímní, není dostatek upřímnosti takový, která neubližuje když je řečena, ale té, která ubližuje tím, že je řečena jiným směrem. Ubližuje jinak, způsobem co oči nevidí, to srdce nebolí, poznamenává se do srdcí a maže z mozků, je neupřímná a nebo víc než upřímná...
Prostě je to všechno hrozně složitý, že k sobě lidi nemůžou nebo někdy neumí bejt upřímný...Protože se mají rádi, protože si nechtějí dělat problémy, protože nechtějí aby to nakonec vyznělo trapně, protože něco skrývají, protože se domnívají, protože to neumí. Nejsou spontánní, na něco čekají, pořád na něco čekají, a vrací se k prvním myšlenkám a slovům a asociacím, obrací je v hlavě do různých tvarů a situací, čekají a nikdo není stoprocentně upřímnej, protože jsme jenom lidi!
Přemýšlím nad tím, jak přemýšlím...Postupně člověk přemýšlí stylem sdílení, co bude sdílet, co si zavěsí do modrých sítí, kdo ho přikolíčkuje ke svým očkům sítě, jaký se bude jevit za síťovanou clonou..Tohle si mi líbí, tohle taky, to taky, taky, tak...Tohle je můj přítel, tohle je přítel, tohle přítel, tohle, to...Viděla jsem tohle, viděla jsem to, viděla jsem, viděla, vid...A pak je problém kroužkovat na papíře...tak jo...
Je mi líto těch všech lidí, kteří se nedokáží dostat do pohody
--> Honza Volf, na Letný 2.2.2002
A je mi líto, když z očí kape mnoho vody,
ale když dlouho šlapu do poschodí,
zvlášť, když mě úsměv doprovodí,
nesoustředím se na neshody,
dávno se stalé - pod kapradím
--> moje večerníčkové asociace v hodině filozofie, 7.10.2013
A kdokoliv mě zná, ať mi nikdy neříká, že se chovám jako můj otec...protože to není pravda...protože v bytě nebydlím s osobama, který mi to ulehčí - jak v hlavě, tak prostředím...protože tady na takový vyjádření...sedím sama...děkuju!
A báj d wej..dneska to datum..dneska dvacátýho druhýho..nějak nesedí...!
Žádné komentáře:
Okomentovat