Je to taková sporná, mnoho skrývající otázka. Odpověď na ní se většinou týká blízké budoucnosti, nadcházejícímu času události, o které se mluvilo před položením takovéto otázky. Ale blízkou budoucností může být, přeženu-li pro názornost časový rozdíl, můj odchod do důchodu. Stane se to blízkou budoucností, Jdu ulicí, jaro se mění na podzim, je mi zima a to, co mě čeká v té nejbližší budoucnosti jsou kroky. Tento a tento a tento. Do pusy mi teče olej z topinky a to mi znechucuje ještě více myšlenky, na tu vzdálenější bližší budoucnost. Musím domů, i když se mi nechce. I když se těším, až budu moci přemýšlet nad tím dál, co mě čeká. Teď se tím něčím stává jen domácí napnutá atmosféra ptáčete pozvolna zvedajícího křídla k výletu z hnízda. Jenomže takový výlet bude ještě dalších šest let omezen financemi rodičů a ty zase mými přílety domů. A takhle pořád dokola a dokola.
Mluvit o vysoké škole zdá se mi poněkud nešťastné. Ne snad proto, že bych odmítala její přítomnost v mé budoucnosti, ale proto, že předmětem mého "dál" jsou úvahy o životě kolem studia. O tom, co budu žít, až konečně budu prožívat svůj život tak, jak si ho více méně naplánuji. Přemýšlím, jak moc zodpovědně mám takové úvahy a plány brát. Můj momentální stav je zcela zaseknutý na zmatenosti a neuspořádanosti názorů, myšlenek, pocitů.
Blízká budoucnost je pro mě nadcházející minuta, článek, který si přečtu a s někým se o jeho obsahu budu bavit za dvacet dva let, sklenička vody vypitá za účelem užití léků pro hezčí pleť. Spousta podobných kroků, to je moje momentální blízká budoucnost. Ale i to, co ovlivní se tím pádem může stát blízkou budoucností. Navazujíce na minulé bližší budoucnosti. Ne, to není důkaz relativnosti času. Je to uvedení do filozofie "efektu motýlích křídel."
Snadno totiž můžeme opominout detaily učiněné naším rozhodnutím, které mívají, ať už to někdo nazývá Murphyho zákonem schválnosti, pechem, osudem, karmou či jinak, zpravidla zásadnější vliv na velké životní kroky. Nejkvalitnější důkaz efektu motýlích křídel se objeví vždy jako důsledek rozhodnutí prvotního, nerozmyšleného, instinktivního.
Proto jediné, co si jako čerstvě dospělá ryba vplouvající do neznámých vod uvědomuji, je pocit svobody volby, který samozřejmě bude znehodnocen různými hranicemi a překážkami v takové svobodě, ale musí být veden z celého čistého srdce, s úsměvem a pozitivním myšlením, abych doopravdy konečně mohla být to, co chci být
Kdokoliv životem prošlý, čte-li si tyto řádky, zvedá jistě koutky úst. Věřím jeho úsměvu na tváři a myšlenkám o naivitě. Dovoluji si ale uplatňovat právo k takové naivitě, protože nechci do světa poznání vstupovat poznamenaná předsudky, teorií a zkušenostmi jiných lidí, ovlivněná v něm pak ke všemu přistupovat tak, jak už se to jednou stalo, jen jinému člověku. Dovoluji si dělat vlastní chyby, vlastní rozhodnutí, vlastní nejbližší budoucnost. Novou, originální, spontánní.
Zvláštním se stává, že tyto myšlenky týkající se budoucnosti převádím do vět na novém notebooku. Kousek nového ke starým úvahám, co si s sebou, do dáli vezmu. Do uší zpívá Bob Dylan "Most of the time, I wouldn't change it if I could" - Většinu bych nechal tak, jak je. A takových momentů si chci v životě užívat. Tohle dál ...
--->sofistikovaně psaný sloh, do těch se mi to nikdy nepodaří napsat přesně tak, jak to mám na mysli. Škola je vážně směšná...
Žádné komentáře:
Okomentovat